Top10 akvizicí v ICT
Okurková sezóna? Minulý týden pro IT novináře skončila. Firmy si svá akviziční oznámení pošetřily na druhou polovinu srpna, přičemž „takovou pěknou tečku“ za prázdninami obstaral Intel. Dobrá příležitost pro malou rekapitulaci akvizic na trhu ICT. Začněme minulým rokem, který z pohledu koupí a prodejů společností nepatřil právě k nejbohatším. Desátou příčku akvizičního žebříčku Top 10 pro oblast technologií nejmenované poradenské agentury obsadila v roli kupce americká společnost Emerson Electric, která za 881 milionů dolarů převzala firmu SPSS! No, možná tenhle příběh znáte s trochu jiným obsazením i sumou, ale nevěřte nejmenovaným konzultantům z „velké čtyřky“. V říjnu 2009 podle nich tato transakce proběhla. Jejich dokument pojednávající o akvizicích v technologickém sektoru v roce 2009 působí věrohodně a seriózně. Dell skutečně koupil Perot Systems, Cisco převzalo Starent Networks, EMC si po delším boji pořídilo Data Domain atd. Ano, může jít o tiskovou chybu, ale když vás stojí 40 minut dohledávání informací, nechcete si to nechat pro sebe. V říjnu minulého roku skutečně Emerson Electric akvizici jedné firmy ohlásil. Šlo ovšem o společnost Avocent a transakce měla hodnotu 1,2 miliardy dolarů v hotovosti. Zhruba za stejnou částku vloni v červenci koupila IBM firmu SPSS. Že by se jí ještě téhož roku s 400milionovou ztrátou zbavila, vypadá na příliš odvážnou konspirační teorii. Aby tento úvodník nepůsobil jako bohapusté pošlapání cti jedné nejmenované poradenské společnosti, dejme k dobru 10 největších loňských akvizic v sektoru ICT. Jejich velikost či význam poměřujme skutečně jen finanční hodnotou transakce.
10 největších akvizic v sektoru ICT v roce 2009
Pořadí Hodnota transakce1 Kupovaná firma Kupec
1. 7,4 Sun Microsystems Oracle
2. 6,4 Affiliated Computer Services Xerox
3. 3,9 Perot Systems Dell
4. 3,4 Tandberg Cisco Systems
5. 2,9 Starent Networks Cisco Systems
6. 2,7 3Com HP
7. 2,1 Data Domain EMC
8. 1,2 Avocent Emerson Electric
9. 1,2 SPSS IBM
10. 1,13 Nortel Networks (bezdrátové aktivity) Ericsson
Miliardy dolarů; dohledatelná hodnota koupě; transakce byly v roce 2009 ohlášeny, nikoli nutně dokončeny
Zdroj: Inside
Vliv on-line rádií
O 4,4 % v letošním prvním pololetí poklesla denní poslechovost tuzemských rozhlasových stanic. Stejně jako další tradičnější – či snad lépe již ne moderní – sdělovací média se i rádia potýkají s odlivem uživatelů. Celkem podle informací pravidelného výzkumného šetření Radio projekt agentur Median a STEM/MARK poslouchá denně rozhlas 5,471 milionu obyvatel České republiky. Může popularitě rádií pomoci jejich digitální přerod? Ať už by byla odpověď jakákoli, zdá se, že neanalogová rádia jistý zájem provází. Analytici společnosti ABI Research řadí mezi základní formy šíření digitálního rozhlasového signálu internet, satelit a pozemní vysílání. Každý ze způsobů vyžaduje specifickou techniku, minimálně software, a každý má svá omezení či úskalí. Například, obliba internetových rádií v mobilních zařízeních údajně vedla amerického telekomunikačního operátora AT&T k jistému omezení neomezených datových tarifů. Vypuštění satelitu, který by přenášel rozhlasový signál, není nejlevnější záležitostí. Platí to zejména ve chvíli, kdy posluchačská základna nepatří k nejširším. Americká zkušenost v podobě spojené sítě Sirius XM budiž – ne zcela neúspěšným – dokladem. A pozemní vysílání? V třísetmilionových Spojených státech letos obchodníci prodají zhruba 4 miliony digitálních rozhlasových přijímačů, které využívají proprietární – pozemní – technologii HD Radio z dílny společnosti iBiquity. V západní Evropě zákazníci letos zakoupí 13,5 milionu přístrojů, které primárně zpracovávají signál standardu DAB. Ten pro digitalizaci rozhlasu zvolily vlády unijních zemí. Do konce roku 2015 má celosvětová instalovaná báze rádiových přijímačů pracujících s pozemním digitálním vysíláním dosáhnout 200 milionů kusů, bez mobilních telefonů. Do nich začnou výrobci implementovat čipy s podporou HD Radio a DAB zhruba od poloviny příštího roku. Šíření přijímačů zpracovávajících digitální signál se ve Spojených státech projevuje zejména v automobilovém sektoru. Evropa zatím volí spíše stolní přístroje. Tipnul bych si, že duální, tj. analogové a digitální rozhlasové vysílání, bude mít ještě dlouho své opodstatnění. Co vše byste jinak museli oželet či přímo vyhodit? Půl roku starý mobil, památeční rádio, designovou mikrověž anebo integrované rádio z auta?
Internet se mění v pověstný Babylon
Říká se, že informační a komunikační technologie sjednotily svět do tzv. globální vesnice. Uvnitř tohoto pomyslného rurálního útvaru ovšem nepřestala existovat minimálně jedna významná bariéra. Zmíním-li jméno jistého starověkého města, jistě se dovtípíte, o jakou překážku jde. Tím městem je mezopotamský Bábel, u nás známější jako Babylon. Svět se z pohledu komunikačního propojení zmenšil, v jistých ohledech snad i zjednodušil, ale počet užívaných jazyků vzrostl. Pokud někomu nestačí toto relativně abstraktní podání, nechť si představí, v kolika jazycích komunikoval středověký obchodník ve střední Evropě. Šibal by odpověděl, že se vždy někdo s latinou našel a německy uměl kdekdo. Možná ano. I angličtina dnes zdánlivě představuje pověstnou lingua franca. Ale platí to pro miliardu Indů a obdobné množství Číňanů? Autoři projektu SMART si myslí, že nikoli. Jdou dokonce ještě dál a s podporou statistik o jazykové vzdělanosti národů tvrdí, že novodobý Babylon není daleko, leč lze proti němu rázně zakročit. Akronym SMART rozepsaný znamená Statistical Multilingual Analysis for Retrieval and Translation. V rámci projektu vznikla technologie strojového překladu, která se od svých současnic i předchůdkyň liší schopností automatického učení v reálném čase a na velmi malém vzorku. Strojový překlad není žádnou novinkou. Podle tvůrců SMART šlo o jeden z prvních problémů, na něž se vědci zaměřili již v 50. letech minulého století. Ani statistický strojový překlad není žádnou novinkou. Na něm začala ICT obec pracovat počátkem 90. let minulého století. Technologicky pracuje s tisícovkami reálných překladů mezi dvěma jazyky, podle nichž nastavuje pravidla pro řešení konkrétních situací. Téměř vše z existujících přístupů SMART převzal. Disponuje slovníky, sleduje kontext, pracuje s rolemi expertů anebo statisticky odhaduje spolehlivost překladu. Navíc se sám učí nové termíny, jejich překlady a vyhodnocuje způsoby užití. K „přežvýkání“ mu autoři předkládají relativně malé soubory dokumentů, u nichž definují kontext a příklady situací. V překladu jádra sdělení se SMART již údajně nemýlí. Pokud zatoužíte po implementaci softwarového polyglota do svých produktů, vyhledejte open source systémy Sinuhe nebo Max-Margin Based Translation. Oba SMART využívají.
A self-healing approach to designing komplex Software Systems
Hledání chyb v rozsáhlých softwarových systémech lze nejspíše připodobnit k pověstné činnosti, v níž hlavní role hrají jehla a kupka sena. Pro odstranění funkčních nedostatků v programech se obecně využívá procesu testování. Příslušní hledači vykonávají profesi zvanou – povětšinou – tester. Pokud jich pár desítek zaměstnáváte, dost možná je budete moci časem přeřadit na jiné pozice. Důvod se jmenuje >>A self-healing approach to designing komplex Software Systems< <. Jde o projekt, jenž řeší automatizaci vyhledávání a odstraňování chyb v rozsáhlých aplikacích. Participují na něm výzkumníci z šesti evropských zemí, které koordinuje Onn Shehory, vědec z izraelské pobočky firmy IBM. Řešení využívá sadu detekčních, lokalizačních, opravných a verifikačních cyklů, jež pracují v pozadí komplexních softwarových systémů. Na základě obsahu předchozí věty lze odtušit i pracovní název, potažmo akronym projektu, který zní >>Shadows< <. Detekční fáze vyhledává nebo predikuje výskyt a umístění případných problémů. Může jít o narušení funkcionality, úzká místa výkonnosti nebo o vady v souběhu neboli v kooperaci. Lokalizační fáze objevuje chybu, která poruchu způsobuje. Opravná etapa automaticky nebo semi-automaticky problematický kód opraví. Verifikační fáze vyřešení závady otestuje a ujistí se, že nevznikla vada nová. Na první pohled může příjemce této informace nabýt dojmu, že celé řešení musí spotřebovat mnohem více zdrojů než samotný provozovaný systém. Aby k podobné situaci nedošlo, pracují nástroje Shadows pouze s těmi částmi kódu, které k monitorování navrhne detekční mechanismus. Zde popisujeme situaci, v níž testovaný systém funguje v ostrém provozu. V případě připravované či vyvíjené aplikace sice k nestandardní spotřebě zdrojů dojít může, rozhodně však nepůjde o čas testerů, tj. lidí. Nástroje Shadows mohou vygenerovat i teoretický model, který popisuje, jak monitorovaný nebo testovaný systém funguje v několika nadefinovaných situačních scénářích. Ten lze využít při komparaci s reálnou činností. Implementace >>samo-opravného<< softwaru podle jeho tvůrců nevyžaduje náročnější zásahy do stávajících systémů. Výstupy projektu Shadows, který je realizován na otevřených standardech, využívá jedna nejmenovaná telekomunikační firma v ostrém provozu.
Global IT Council for Cloud Services
Všichni zákazníci poskytovatelů cloudových služeb by měli mít alespoň základní práva, která by chránila jejich zájmy. Tuto vizi přetavila společnost Gartner v realitu, resp. v činnost instituce s názvem Globální IT rada pro cloudové služby, v originále Global IT Council for Cloud Services. Ta počátkem července publikovala sestavu šesti práv a jedné odpovědnosti zákazníků, jež by měly napomoci poskytovatelům a uživatelům v navázání a udržení úspěšných obchodních vztahů. Členskou základnu Globální IT rady pro cloudové služby (dale GITCCS) tvoří manažeři IT oddělení a analytici společnosti Gartner. Mezi charakteristiky první uvedené skupiny patří mimo jiné i fakt, že jde o velké korporace, které relevantní služby odebírají. Výchozí myšlenka, s níž GITCCS k otázce zákaznických práv v prostředí cloudu přistoupila, má dvě roviny – zákaznickou a dodavatelskou. Má-li být cloudová služba komoditizována, měly by být zákazníkům nabídnuty i relativně silné záruky. Budou-li zákazníci disponovat jasně definovaným souborem práv, začnou cloudové služby využívat bez obav a ve velkém měřítku. Aktuální stav podle zástupců GITCCS nemůže vyhovovat ani jedné ze zúčastněných stran. Poskytovatelé záruky buď vůbec nenabízejí, nebo se jejich obsah či podoba u jednotlivých služeb značně odlišuje. Šestice práv a jedna odpovědnost reflektují nejpalčivější problémy současného cloudu. Ke správnému pochopení následujícího výčtu je nejspíše třeba doplnit, že v cloudu mohu být provozovány jak aplikace poskytovatele (provozovatele), tak i software třetích stran. Ve druhém případě jde například o situaci, kdy si odběratel cloudových služeb (zákazník) pořídí licenci cloudové aplikace od nezávislého dodavatele, tu do cloudového prostředí daného poskytovatele vloží, a v něm ji provozuje. Modelů fungování je samozřejmě mnohem více.
Práva a povinnosti zákazníků cloudových služeb (volný překlad):
1. Právo na nenarušení vlastnictví, užití a kontroly nad vlastními daty,
2. Právo na uzavření smlouvy SLA, která kompletně ošetří odpovědnost, formy nápravy nedostatků a kompenzace škod,
3. Právo na vyrozumění o změnách a na spolurozhodování o jejich realizaci,
4. Právo na informace o technických limitech a požadavcích služby,
5. Právo na informace o legislativních požadavcích prostředí, v němž poskytovatel systém provozuje,
6. Právo na informaci o bezpečnostních procesech poskytovatele.
7. Odpovědnost uživatelů za plnění licenčních požadavků výrobců softwaru.
Statistická prvenství v oblasti IT
V červenci roku 1976 začala společnost Apple Computer prodávat osobní počítač Apple I. Standard či platforma IBM PC vstoupila na trh v srpnu 1981. Světové statistiky – konkrétně World Development Indicators (WDI) z dílny Světové banky – osobní počítače poprvé zachytily v roce 1980. Statistické prvenství patří Kanadě, v níž v přepočtu na 100 obyvatel fungovalo 0,41 osobního počítače. O 12 měsíců později již touto technikou z pohledu statistik disponovaly tři státy – Kanada, Spojené státy americké a Senegal. Uplynulo 30 let a část veřejnosti může statistiky podezírat přinejmenším z nedůslednosti. Za 60 a více let lze očekávat, že se zmíněná africká země stane jednou z kolébek moderních informačních technologií. Statistika to dozajista věrně doloží. 80. léta minulého století od počátku zahlcovala příslušné výkazy daty o technologických novinkách. V kýženém roce 1980 statistiky zachytily 23.482 předplatitelů mobilních telekomunikačních služeb. Všechny bez výjimky vykázalo Finsko. Bez hlubšího studia nelze zjistit, kdy začaly statistiky podchytávat pokrytí populace signálem mobilních sítí. První záznam WDI ovšem favorizuje Itálii, která v roce 1991 vykázala pokrytí ve výši 87 %. Chceme-li se například ujistit, že historie internetu začala v souladu se všeobecně dostupnými informacemi o otcích internetu a jejich projektech, odkáže nás stejný zdroj na rok 1990 a na tehdejších 2.640.100 celosvětových uživatelů. Podobné nedostatky statistických přehledů v tuto chvíli dokážeme vysvětlit a nejspíše i odstranit. Pověstný >>někdo<< by na tom měl ovšem zapracovat, jinak se za pár desítek let můžeme setkat se statisticky podpořeným tvrzením, dle kterého v roce 1960 na celém světě vládly týmy expertů na telekomunikace jen dva státy – USA a Maďarsko. První v oboru zaměstnával 706 tisíc lidí, druhý poněkud překvapivých 43.633. Zbytek světa sice vykázal existenci telefonních linek, ale pravděpodobně je pro ně spravovali odborníci z těchto dvou zemí. Statistiky v zásadě nijak nezpochybňujme, jak jinak bychom se dozvěděli, že je v ČR v provozu zhruba 80 tisíc zemědělských strojů a v Mikronésii jen 5?
Nenasycené vs. saturované trhy
Odbytové problémy spojené s nasyceností trhu či segmentu nezřídka doléhají na firmy z oboru ICT, které působí na tzv. vyspělých trzích. V mnoha ohledech patří k saturovaným trhům i střední Evropa. Nenasycená odbytiště mohou v tomto kontextu vypadat jako žádané a nedostatkové zboží. A nejen vypadají, jsou. Rozlišme nenasycenost a nenasytitelnost. Například v takové relativně politicky stabilní zemi, jako je Tanzanie, vlastní bankovní účet pouze 6,8 % obyvatel. V průměru si každý z tamních téměř 37 milionů obyvatel přijde měsíčně na 27 dolarů. 18,2 % Tanzanců se nedokáže ani podepsat. 22 % obyvatel ovšem vlastní mobilní telefon, na jehož provoz měsíčně věnují v průměru 15,4 % svých příjmů. 91,3 % Tanzanců neví, co je internet. 2,2 % jej aktivně využívá a 1,6 % vlastní e-mailovou adresu. Jde z pohledu ICT průmyslu o nenasycený trh? Bezesporu! Nakolik je atraktivní? Těžko říci. Nutno dodat, že Tanzanie patří mezi africkými státy ve sledovaných parametrech spíše k podprůměru. Na špici technologického i příjmového pelotonu je vcelku očekávatelně – dnes ostře sledovaná – Jižní Afrika. V letošní zprávě organizace Research ICT Africa, která se primárně zaměřila na generové otázky využití ICT v afrických zemích, ovšem nefigurují některé hospodářsky – nejspíše – rozvinutější země jako jsou Alžírsko nebo Egypt. Příkladová Tanzanie z hlediska přenosu informací pravděpodobně žije v područí rozhlasových vln a přístrojů. Rádio vlastní 72 % obyvatel a poslouchá jej 65 %. Televizi sleduje 35 % Tanzanců. Dnes fotbalová Jižní Afrika a jednička zdrojového výzkumu v podstatě také nenabízí evropské hodnoty sledovaných parametrů. Co je internet ví 50,8 % obyvatel. Využívá jej 15 % Jihoafričanů – společně s Keňou jde stále o 1. místo. E-mailovou adresou poněkud překvapivě disponuje 16,9 % obyvatel. 62 % vlastní mobilní telefon a „pouze“ 10,1 % neumí psát. Televizi sleduje 69 % Jihoafričanů a rozhlas poslouchá 68 %. Nakolik atraktivním nesaturovaným trhem je pro dodavatele ICT Jižní Afrika? Jak se ze stejného pohledu liší chudá východoevropská země a chudá africká země?
Příští generace WWW
Příští generace prostředí World Wide Web bude mít podobu kyberprostoru plného významů. Tvrdí to alespoň výzkumníci z italské Svobodné univerzity Bozen-Bolzano (dále FUB), kteří se věnují evropskému projektu Thinking Ontologies. V jeho rámci vyvíjejí sémantické technologie, které umožní strojové rozeznávání a porozumění významu obsahu webových stránek. O tzv. sémantickém webu či vyhledávání se hovoří přinejmenším pět let, přičemž řada relevantně navržených nástrojů již i vznikla. Realita internetových vyhledávačů ovšem stále pracuje především se syntaxí, tj. povětšinou s prostým výskytem hledaného termínu. Dílčí posun nastal i v této oblasti, ovšem stále chybí oficiálně přijatý standard. Na vině jsou podle výzkumníků z Bolzana příliš komplexní, stále rozsáhlejší a náročnější ontologie. Ty představují srdce sématického webu, přičemž mají podobu obsáhlých slovníků strojově čitelných označení, které definují aspekty specifické oblasti, například medicíny nebo techniky. Na ně navazují sub-ontologie v podobě neurologie či strojírenství. Obecně ontologie reprezentují organizovanou strukturu znalostí, jež slouží pro uspořádání a klasifikaci informací. Podle vědců z FUB v současnosti neustále narůstají požadavky na rozličné, rozsáhlé a komplexní systémy organizovaných struktur znalostí. I proto se rozhodli zaměřit na problematiku návrhu, údržby, slučování a integrace webových ontologií. Jejich projekt nese v úvodu zmíněný název Thinking Ontologies, jenž skryli za akronym TONES. První krok, který uskutečnili, spočíval ve vytvoření logické formalizace ontologických slovníků. S její pomocí mohou stroje, tj. počítače, pochopit, jak spolu dva a více syntakticky odlišných výrazů souvisí. Nástroje projektu TONES dokáží mimo jiné spojit dva ontologické systémy, semi-automaticky odhalit potenciální konflikty, odstranit redundance a nalézt chyby. To samé umí zrealizovat i v obráceném gardu, kdy rozdělí slovníky na více samostatných modulů. V textu zmíněný nedostatek standardů možná již brzy nebude na pořadu dne. Autoři projektu TONES spolupracují na tvorbě nového standardizovaného jazyka Web Ontology Language, OWL 2. Stejně jako v případě HTML i on spadá do správy konsorcia W3C, které jej v říjnu loňského roku zařadilo mezi tzv. W3C doporučení.
Vestavěné navigace
Procházíme-li analytické výstupy, jež informují o meziročních, mezikvartálních a dalších změnách na trhu, v podstatě očekáváme dobré zprávy. I v obdobích recese se příslušní statistici a analytici nenechávají dlouho prosit a nějakou tu dobrou vyhlídku dají k dobru. Jak ovšem přijmout skutečnost, že některému z oborů naplánují pětiletý horizont setrvalého poklesu tržeb? Ani ve světě ICT a spotřební elektroniky k něčemu podobnému nedošlo poprvé. Zatímco se analytici aktuálně předhánějí v odhadech odbytu Tablet PC vs. mininotebooků, potkalo trh automobilové zábavy a informací, v originále infotainmentu, malé predikované neštěstí. V letošním roce podle analytiků společnosti ABI Research utrží jeho dodavatelé celosvětově 29,5 miliardy dolarů. Za pět let půjde o 24,8 miliardy. Kumulovaná míra růstu neboli CAGR pro toto období činí -3,4 %. Zdánlivě žádný velký důvod k panice, ale když odstraníte jednu položku z definice automobilového infotainmentu, dostanete CAGR v hodnotě +20 %. Kdopak to kazí? Trh automobilového infotainmentu, resp. jeho produktovou nabídku, tvoří vestavěné systémy pro reprodukci zvuku, videa a pro připojení k internetu. Vynechaným hříšníkem jsou vestavěné navigace. Zatímco počet automobilů s vestavěnou navigací v kýženém pětiletém horizontu vzroste dvojnásobně, tržby z jejich prodeje klesnou o dvě třetiny. Na vestavěné a zjevně drahé systémy tlačí konkurence v podobě přenosných zařízení a smartphonů s integrovanými čipy GPS. Analytici upozorňují, že automobilový infotainment v mnoha ohledech zažívá rozkvět. Díky ustanovení standardů pro tento typ techniky si mohou být zákazníci jisti, že jejich investice morálně rychle nezastará. Aplikační vybavení lze již běžně aktualizovat a to samé se týká i hardwarových komponent. Na vývoj softwaru pro automobilové informační a zábavní systémy se hojně zaměřují i nezávislí dodavatelé. Důvod je stejný jako u některých nejmenovaných platforem chytrých telefonů i jiných zařízení. Prodej licencí a obsahu milionům řidičů není potenciálně nezajímavou vyhlídkou. A jak se postavit k osudu vestavěných navigací? Jak jinak než ve formě poučení. Dnešní nejnaleštěnější položky nabídky mohou být zítřejší bídou. Ale stejně jako vestavěné navigace je není třeba vyřazovat z portfolia, jen sledovat potenciální hrozby.
Cloud computing
Není to ani poprvé a zdaleka ani naposledy, co se tomuto tématu věnujeme. Onen žhavý koncept dneška do deseti let přenastaví laťku normálního, tj. nejběžnějšího, způsobu, jakým budou lidé využívat informační technologie. Tvrdí to alespoň studie institucí Pew Research Center a Elon University. Ano, řeč je opět o cloud computingu. Zmíněného výzkumu se zúčastnilo 895 respondentů, se silným zastoupením expertů na technologie. Dle jejich představ >nebude< většina lidí v roce 2020 využívat vlastní zakoupený software na vlastním zakoupeném osobním počítači. Namísto obou jmenovaných nastoupí internetové aplikace a chytré mobilní telefony. Přechodu na hostovaná a mobilní řešení se přizpůsobí i vývoj programů. Napříště bude většina aplikací přímo navrhována pro internetové prostředí a pro přenosná zařízení. Na předchozí vizi budoucnosti se shodlo 71 % respondentů výzkumu. Znáte-li jméno pana Nicholase Carra, pak vězte, že to byl právě on, kdo zjištění studie smetl ze stolu. Podle něj se revoluce jménem cloud již odehrála. Dokladuje to všudypřítomností internetového prohlížeče jako základního rozhraní pro nejrůznější hostované aplikace a enormní oblibou internetových služeb typu Facebook, jež neomezuje žádná z alespoň trochu rozšířených výpočetních a komunikačních, hardwarových anebo softwarových platforem. Nutno podotknout, že 27 % účastníků výzkumu – a 25 % respondentů expertů – svou vizi deset let vzdálené budoucnosti informačních technologií zformovalo poněkud konzervativněji, a Nicholas Carr je musí považovat za naprosté zaostalce (vytrženo z kontextu). Ano, internetové aplikace a chytré mobilní telefony získají na oblibě i rozšíření. Ale nejinovativnější a nejdůležitější programy budou stále provozovány v prostředí zakoupených osobních počítačů a jejich operačních systémů. Vývoj aplikací bude stále z valné části směřován na platformu PC. Podle jedněch cloud přináší nezávislost na zařízení, lokalitě nebo na operačním systému. Podle druhých bude mít cloud vždy problémy se spolehlivostí, bezpečností a ochranou soukromí. Na čí stranu se přiklonit? Jeden ve studii citovaný respondent je toho názoru, že by člověk měl mít povědomí o obou možnostech, a preventivně volit střední cestu.